(Článek pro UNIKOVKA.CZ)

Úniková hra je zábavná kratochvíle pro menší skupinu hráčů (2-6). Tak jako spousta progresivních, šílených, či šíleně progresivních věcí pochází z Japonska. Je to zřejmě tím, že v této zemi je nadprůměrná koncentrace progresivních šílenců. To ale nikoho nepřekvapí, že? V samotné hře jde obvykle o to, že skupina hráčů je zavřena kamsi. Do místnosti, sklepení, lodi nebo čehokoliv jiného. A musí se dostat ven. Hned, jak za Vámi zapadne zámek, začnou pěkně tikat hodinky s časovým limitem. Obvykle to bývá hodina. No a během té hodiny musíte přijít na to, jak na to. Je třeba pořádně prozkoumat všechny možnosti, vychytávky a schovky, které Vám dané prostředí poskytuje. Hra také často vyžaduje intenzivní kooperaci od členů uvězněného týmu a klade tak na ně zvýšené nároky zejména v tom smyslu, že by se před jejím koncem neměli pohádat. Nebo tedy alespoň ne moc. Především partnerským dvojícím se důrazně doporučuje, aby si návštěvu únikovky dobře rozmysleli. Během té hodiny totiž můžete přijít na to, že žijete nejen s pořádným cholerikem, ale ještě k tomu třeba s někým zcela v životě nepoužitelným. Nicméně i přes to zažívají v posledních letech únikové hry ve střední Evropě nebývalý rozmach. Největší velmocí je v tomto ohledu Maďarsko, kde se únikovky staly po paprikách a Tokajském jednou z nejvýznamějších hnacích sil tamějšího hospodářství. Ale ani v Česku nezůstáváme pozadu. Nejrůznějších únikovek tu je jako máku a žije tu dokonce jeden z nejproslulejších hráčů únikových her. Tím je pan Jiří Kajínek, kterému se zatím jako jedinému na světě podařilo dohrát mimořádně obtížnou tématickou únikovku „Hrad Mírov“. Pravda, měl na to o něco víc než hodinu. Konkurence je ale v ČR v tomto ohledu opravdu veliká. Namátkou můžeme jmenovat borce jako David Rath, Marek Dalík či Roman Janoušek. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na nové vycházející hvězdy tohoto oboru. Ty jejich únik ze zamčené místnosti zanedlouho čeká. Tak co? Zaujaly Vás únikovky? Jednu můžete navštívit právě u nás!

(MATEMATICKÝ VZTAH, KTERÝ TEORETICKY UMOŽŇUJE URČIT POČET KOMUNIKACESCHOPNÝCH MIMOZEMSKÝCH CIVILIZACÍ EXISTUJÍCÍCH VE STEJNÉM OKAMŽIKU)

(Článek pro UNIKOVKA.CZ)

Žijeme v unikátní době. Dlouho nebyla válka, máme co jíst, kde bydlet, kde pracovat. Vlastně by nám mělo být více než dobře. A snad právě proto, že lidé rádi to, co nemají, z této pohody unikáme. A unikáme klidně i do nepohody. Do nebezpečí. Tam kam bychom jinak nechtěli – do zatuchlých kobek, do vězení, do mučíren… ale pozor. Vše musí být se stoprocentní zárukou bezpečného návratu. To co totiž ve skutečnosti hledáme jsou zážitky. A tak přicházejí do módy únikové hry. Dobrovolně se necháme zavřít do jiné reality. Né virtuální, ta už je přežitá. Tak trošku se vracíme k realitě hmatatelné, nad kterou se však namísto zbytečných technických dokonalostí 3D brýlí virtuální reality, klene příběh. Vyprávění. To co tmelilo lidi už od pradávna, kdy se po večerech choulili u ohně v jeskyni, později u kamen při draní peří, později u jediné televize v okolí či rádia s příjmem Svobodné evropy. A tak opět tedy slovo, jež bylo na počátku – příběh – přebírá vůdčí roli a vede nás, navádí nás k úkolům, které máme splnit, abychom příběhem mohli jít dál. Je to nadstavba dávného vyprávění, která opět pojí lidi. Tento zážitek totiž není jen váš, je vás všech a nikoho jiného. Celé skupinky, která se vydá příběh prožívat. A ta hodinka, kterou prožijete vám obohatí hodiny a dny následující, kdy budete vzpomínat, vyprávět si znovu a znovu o svých zážitcích, sdílet své pocity, budete si blíže jako by ta malá místnost ve které vás zavřeli byla stále kolem vás a sbližovala, i když už budete každý někde jinde. A vy tak uniknete jednomu velkému nebezpečí naší doby – samotě, kterou přináší virtuální svět. Na „nerealitě“ únikové hry je totiž nejdůležitější to, že je reálná, hmatatelná a vy v ní opravdu jste se svými přáteli. Tady se dává „Like“ skutečným palcem vzhůru a „sdílí“ pohledem. Máte chuť si zkusit naší únikovku?! Pak přijměte pozvání…